Nejdříve stabilní trojka
Máma - Martin Krynický (horší kytara,
zpěv)
1992-
Autor stránek, zakladatel a největší tahoun skupiny, autor většiny
repertoáru, spoluautor obalů. Ve skupině hrál po celou dobu existence.
Obstojný zpěvák, horší kytarista, který se sice celou dobu zlepšoval, ale
na snesitelnou úroveň se dostal až těsně před rozpadem skupiny.
Kropi - Martin Kropáček (klávesy,
zpěv)
1992-
Ve skupině hrál od založení, byl členem všech sestav označovaných jako
Nequas. Velice šikovný jako klávesák, i jako doprovodný zpěvák (sólově
si ho můžete poslechnout pouze v úvodu písničky Náhodná, v Electrical Disturbances
zpívá 1 sloku, píseň vanilkového rohlíčku, kde zpívá sólo skupina nestihla
natočit), je jaderným chemikem. Měl vždycky problémy s klávesami (kupoval
vždy nejlevnější typ, jen když skupina zrovna hrála), konektory a zdroji
napětí.
Zdeněk Dvořák (bicí, zpěv)
1992-
Do skupiny přišel asi po dvou měsících od založení a stejně jako Kropi
byl členem všech Nequasích sestav. Je autorem asi třetiny písniček a jejich
sólovým zpěvákem. Od roku 1996 spolu s Bérou největší brzdou skupiny kvůli
častým studijním a jiným pobytům. Jeho slabinou je změna rychlosti v průběhu
skladby (hlavně v písničkách, které zpívá), proto se mělo poslední demo
točit s metronomem.
Baskytaristé se vystřídali dva.
Béra - Jan Šrámek (baskytara, zpěv)
1996 -
K Nequasu se dostal při natáčení Zmršených konců, a tak když kapela
dávala na podzim 1996 znovu dohromady stal se nástupcem Martina Stašků
a ve skupině už vydržel. Spolehlivý hráč, který dokázal zahrát všechno,
co skupina po něm potřebovala. Díky tomu, že jako první začal obyčejný
rodinný život, porodil prvního potomka a jako první se dostal do osidel
velkého byznysu, měl největší problémy s docházkou na zkoušky. Jeho hlas
si můžete samostatně poslechnout v druhé sloce Electrical Disturbances.
Martin Stašek (baskytara, zpěv)
1992-1994
Zakládající člen skupiny. V prvním roce byl tahounem (dokud skupina
hrála zoufale), pak pro něj Nequas přestal být zajímavý a po dalším roce
skupinu opustil spolu s Víťou po natočení dema -Ám. Zkoušek na podzim 1994
se účastnil jen sporadicky, takže například Vítám natáčel asi na třetí
poslech. Nejtalentovanější a nejzodpovědnější muzikant v historii skupiny.
Jeho hlas si na nahrávce poslechnout zatím nemůžete, protože se svým zpěvem
přestal být velice záhy spokojený a v roce 1994 už vůbec nezpíval.
Nejvíce lidí se vystřídalo na postu lepšího (sólového kytaristy)
Luboš Machek (lepší kytara, zpěv)
1996-1998
Poté co Víťa odmítl opakovanou nabídku vrátit se do obnoveného Nequasu,
byl přijat Luboš. Skupina s ním nebyla nejdřív příliš nadšená, ale při
nahrávání Nequasích Bacilek příjemně překvapil a má velký podíl na tom,
co se povedlo (Například jeho improvizace v závěru Malé hlavy). Kromě Nequasu
hrál i folk. Odešel na podzim 1998, poté co ho přestaly bavit neustálé
přestávky (kvůli Bérovi a Zdeňkovi). Asi před rokem spoluzaložil kapelu
Blueshell.
Víťa Línek (lepší kytara, zpěv)
1993-1994
Hrál v Nequasu jenom rok, ale přesto se stal základním kytaristou v
prvním (nejslavnějším) období a jedním ze tří autorů skupiny. Před vstupem
do Nequasu hrál jsem s ním hrál dva roky ve skupině Topenís, která se rozpadla
po mém odchodu. Víťu jsem přesvědčoval ke vstupu do Nequasu skoro rok a
povedlo se mi to jenom na chvíli. Při první příležitosti Víťa hlavně kvůli
mě odešel. Zajímavý byl i způsob naší autorské spolupráce, protože obě
naše písničky vznikly tak, že jsem dodělal jeho nápady. Zejména s textem
k Vítám nebyl nikdy příliš spokojený (nejvíc mu vadí kožený praslon a vozík
vlečný), naopak mým textem k Nananana se občas sám chlubíval. Ačkoliv jsme
se s klukama vždycky snažili, aby se do Neuqasu vrátil, nikdy se nám ho
nepodařilo přemluvit. Dlouho hrál ve skupině Black Widow teď učí na gymnáziu
a na kytaru prej už ani nehraje.
Tomáš Bartoš (lepší kytara)
1992-1993
Můj spolužák z gymnázia, nahradil Mikuláše Sovu a má velkou zásluhu
na tom, že Nequas přežil ten nejhorší první rok. Protože nebyl příliš oslnivý
hráč, vyhodili jsme ho v okamžiku, kdy se s náma uvolil hrát Víťa (za což
se pořád trochu stydím).
Honza Karas (lepší kytara, zpěv)
1999-2000 (s přestávkami a pak jen jako host)
Honza mohl být pro pozdější Nequas tím, co byl v ten první Viťa, ale
měsíc po vstupu do kapely dostal daleko lákavější nabídku, které neodolal.
Technicky nejlepší kytarista v našich dějinách, nacvičovali jsme i jednu
jeho písničku. Na začátku ledna 2000 jsme s s ním domluvili na spolupráci
s připravovaným demem, ze kterého nakonec sešlo.
Standa Klecandr (lepší kytara)
1999
Měl nahradit Honzu, ale do skupiny nikdy pořádně nezapadl ani nedokázal
splnit očekávání zbytku kapely. Po půlroce to vzdal. Odehrál se skupinou
jeden koncert.
Prvním bubeníkem byl
Tomáš Solar (bicí)
1992
Hrál se skupinou dva měsíce, protože měl značné problémy s udržením
rytmu byl nahrazen Zdeňkem.
První zkoušku jako lepší kytarista absolvoval
Mikuláš Sova (lepší kytara)
1992
Objevil jsem ho na Střeleckém ostrově při nějakém festivalu, fantasticky
improvizoval, bohužel nebyl schopen neimprovizovat. Odešel po první zkoušce,
ale občas jsme se vídali ještě několik let.
Ačkoliv nikdy nehráli ve skupině Nequas, díky tomu, že natočili demo Transdisciplinárního Holoquasu Zmršené konce k nám taky patří
Jakub Říčan (lepší kytara, zpěv)
Potenciálně možná nejlepší kytarista, který kdy okolo Nequasu hrál.
Má velkou zásluhu na Transdisciplinárním Holoquasu. Bohužel ho vyhodili
ze školy a on se po roce vrátil do Ostravy. Nebýt toho mohl se stát stálým
členem a stránka by dnes třeba vypadala jinak.
Peter Višňovský (bicí, zpěv)
Původně bubeník skupiny Topenís, bez velkých ambicí. TH byl trochu
jeho nápad.