|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Paříme
dnes až do nebes
a mlhovin a
černých děr.
Vítám
všechny lidi přišlé.
Vítám
delegaci z Pyšle.
Vítám
zcela upřímně.
Zde čeká
Vás a nemine.
Kožený
praslon a vozík vlečný,
{Víťa's imič is
pryč}
Všechny
Vás pochválím, jak jste
báječný
publikum.
Laserová show,
Je to naše noc.
Jsme tu jenom pro
Vás a Vaši radost.
Doufám, že
Vás značně pobaví
krátké
improvizované rozpravy,
tank a půllitry, vlasy,
ruce na pytli,
spřažené.
Děťátka,
běžte radši dom.
Praslon chcíp a
vlečný vozík někam
ujel.
Jak koukám show
se nekoná.
Bude se muset
hrát.
Dámy a
pánové dovolte, abych vás
přivítal
na koncertu {mělo
být kazetě} skupiny
Nequas.
Teď když už
stíháme začít, tak smiřte
se s tím,
že rozhodne Nequas, co do
vás spustím.
Ne každá z těch
věcí je hotovej skvost,
ale to, že ji hraju, pro
mě znamená
dost.
Doufám, že to
nikdo nezkazí,
v písni sedm
všechny zamrazí
Ten bude pařit. Ten bude
spát.
K tomu všemu
Nequas hrát
statečně.
Vítám
všechny, kteří přišli sem.
Vítám,
co umíme přednesem.
Vítám
vás.
Fresh straw
that's denim jacket.
We lay on a greeny grass.
That's not grass that's
only feeling
No grass - imagination.
Soothe a restless
baby
that's the same like feed
your loving
cow
and pretty clever monkey
lady
she's clever more than you
all.
The velvet revolution
that's the same like
battle of cow-shed
and all you people could
you hear me
I'd like to tell you,
you're not the
best ones.
Cow-shed that's a
sumptuous hotel
and all the cows are
distinguished
guests.
Black raven flies beneath
the sky.
and white swan ?
... already doesn't live.
Soothe
the restless...
A tak
mám žít? No to snad ne.
To po mně přece tady vůbec
nikdo nemůže
chtít.
Jen jeden den. A pak už
nic.
To není
lidský nechtít zažít aspoň
o trochu víc.
Všude
to slyším: "Však ty si taky
zvykneš.
Dostaneš rozum
a pěkně rychle zjihneš."
Jenže já
nechci. Já nechci dostat rozum.
Nechci si zvyknout. Nechci
bejt Homo
konzum.
Já měl
jsem jiný představy o tom, co
život připraví.
Vždyť tady nudil by se
stroj co teprv
já.
Venku je tma a
já si u kytary hučím.
Je tak nálada
zase teď spatřit Tvoje
oči.
Jak zelenej, rezavej tank
se prodírám
just jenom tak.
Jseš
bláhová jestli si myslíš,
že to
končí.
Už se nekoná
mladistvý, pojď, jenom
to zkusíš.
Až
uslyšíš: "Běž chci být
sám", pak
pochopíš, co v Tobě mám.
Jak zelenej, rezavej tank
já se prodíral
just jenom tak.
Mládí
už máme skoro za sebou.
Ty houfy
zážitků už hlavy ani neberou.
To není
ještě skoro vůbec nic,
jak si budem vrnět až
nám bude víc.
Žádný
žít,
žádný
líp,
žádnej
sníh.
Nekoukej a zatloukej.
Už
všechno vidím reálně,
učím se chovat
normálně
zavírat oči,
zavírat pusu, zavírat.
Už s půllitrem si
tykáme,
nemilujeme
šukáme,
jenom se stydím
začít první tancovat.
Už jsem dost
zlej, jak jsem být měl?
Už jsem moudrej, jak svět
mě chtěl?
Už jsem dost fajn? Dost
prázdno v hlavě
mám?
Už jsem tady
žít připravenej? Ne, ještě
ne.
Už
nemám skoro nikdy čas
nebo je venku
strašnej mráz.
Tomu, co
nechápu se vysmát pokusím.
Zadní kola jsem
objevil.
Svědomí režim
povolil.
A už mě
netěší, že zejtra můžu vstát.
Už jsem dost
zlej, jak jsem být měl?
Už jsem moudrej, jak svět
mě chtěl?
Už jsem dost fajn? Dost
prázdno v hlavě
mám?
Už jsem tady
žít připravenej?
Ne
ještě ne pořád se mi to
nelíbí.
Ne ještě ne
občas mi schází alibi.
Ne ještě ne
pořád mám touhu milovat.
Ne ještě ne
pořád mám vůli bojovat.
Ne ještě ne. Ne
ještě ne. Ne ještě
ne.
Ještě jsem.
Měl bych
skákat jak míč.
Jó to už je
dávno pryč.
Nejsem už dospělej,
aby jsem všemu
uvěřil.
Už chvíli ne.
Chápu,
že musím o místo na slunci bojovat.
Na výzvu se v
křesle doma dle potřeb
rozhořčovat, že jsem zabil.
Měl bych
skákat...
Už je to za mnou,
můžu zase klidně spát,
svobodně vydechnout,
svobodně lelkovat.
Měl jsem
skákat...
Měl bych
skákat...
Vím,
že obličej vždy všude mám mít
rozumný.
Chápu, život
bez auta nebude nikdy
úplný a úspěšnej.
Měl bych
skákat...
To co jsem
získal nehodlám už vyměnit.
Nemám to
nejlepší, ale cítím se
líp.
Měl jsem skákat
jak míč. Jó to už je
dávné pryč.
Nejsem už dospělej, aby
jsem všemu
uvěřil.
Měl jsem
skákat...
Všechno
je v pohodě. Už je to za mnou.
Už nikam
nemusím. Můžu si lehnout.
Už to mám. Už
to mám.
Zírám,
jak jsem to zvládnul a zůstávám.
Zívám,
ale nepudu spát, oddám se oslavám.
Už jsem to
doškrábal. Zavírám desky.
Všude je
příjemně. Všechno je hezký.
Už to mám. Už
to mám.
Už to mám. Už
to mám.Nanananananananananana
Právě
jsem dodělal veškerou práci .
Sirény
houkají, domů se vrací.
Už to
má. Už to máš.
Už to maj. Už to
mám.
Mladý
muži,
když vidím
Váš upřímný
úsměv,
chtěl bych Vás
kopnout mezi nohy, {viz
Upozornění č.2}
aby jste se aspoň jednou
tvářil
přirozeně.
Mladý muži...
Vážení
přátelé tato píseň
nebyla vůbec
agresivní.
Byla jenom o tom, co
cítím,
když vidím
v televizi reklamu.
Hlavu
skláním.
Sehnu se klidně i hloub.
Velkej jsem byl.
Na zem jsem sotva dokouk.
Než přišla's Ty.
Už je mi
líp.
Před chvilkou někdo
dorazil.
Už nechápu.
A včera jsem
prošel dveřma.
A divím se.
Jak na to vůbec moh někdo
přijít.
Už je mi líp.
Přišla si Ty.
V těchto
chvílích laici žasnou jen
a všichni
odborníci krutě se diví.
Vítejte
drazí přátelé,
zde se každý,
dobrý člověk uživí.
Žereme větve z keře.
Zase je
nás víc
než optimisté
čekali.
Zase je nás
míň
než zralých
větví je.
Drazí
přátelé.
takto větev vezmeme,
po této straně
k ústům přiložit.
Pečlivě koušeme.
V těchto chvílích...
Sluníčko zašel...
V těchto chvílích...
V těchto
chvílích...
Už jsem byl
aktivní, až šel ze mě strach.
Pak jsem na
všechno pek, sedal na mě
prach.
Už jsem byl v pohodě,
jak kola na vodě
a pořád
Koukám,
civím, doufám, pak se divím.
Zírám,
křičím, směju se, brečím.
Doufám, že
vydržím
navzdory
potížím
co nejdéle.
Koukám
jak nejostřejc mohu.
Koukám na tu
holku na rohu.
Škoda, že
netuší,
jak moc mně to
sluší
a nejde sem.
Koukám,
jak lidi běhají.
Koukám, jak
zodpovědně spěchají.
Občas mě
zamrazí,
co když ně
porazí
a ušlapou.
Koukám, civím...
Oči
spí. Ou jé
a už zase né.
a pořád
Koukám, civím...
Koukám, civím...
Líbám,
svírám, svádím,
mívám
a pak se
soužím, trápím, toulám,
soudím
Doufám, že
vydržím.
Navzdory
potížím co nejdéle.
Koukám, civím...
Koukám,
různě to promítám, po střechách
klopýtám. Nejsou to lupy, tam?
Vidím
lidé opilí i automobily, sestřička
Čou-pi-li, stojící u pily.
Tamhle se
váží bílý Čech.
Můj zadek
smáčí mokrý mech. No to
koukám,
se máme. Je to
až náramné. Dobře to
dopadne bez strany rozkladné.
Brachu, došlo
ke hříchu! Není to ke
smíchu. Ranili nám pýchu!
Zítra
máme inverzní puch.
Budeme krájet
vzduch a vyvážet.
Se soukám, ten
blbec neuhne. Až ucho
utrhne, praštím do něho hne-
duní něco v
sektoru pět. Není to rudý
zvěd. Odkvet v příkopu květ.
A jestli vás to
uráží,
snězte kilové
závaží a bude nám líp.
Zahrát
si pexeso, pouštět si lodičky,
rukama kácet
les, zacvrnkat si kuličky.
Věřit na
Ježíška, tancovat střízliví,
obíhat s
pálkou stůl, přebrodit kopřivy.
Ještě
můžeme toužit změnit svět.
Ještě můžeme
přestat závidět, spíš
zkusit probourat se
blíž.
Ještě můžeme
všechno milovat.
Ještě můžeme
přestat bojovat a pak
roky Válku
břehů hrát.
Ještě
můžem být všichni spolu.
Ještě můžem
mít bláznivejch akcí dost,
než
vysuší nás dospělost.
Ještě můžem
dřít bez výplaty.
Ještě můžem
snít, že bude lepší svět,
až začnem
šedivět.
Sněhuláky
postavit, honit se ve výtahu,
jezdit na přepady,
ignorovat výstrahu.
Zabloudit v jeskyni a
bát se strašidel,
postavit z
písku hrad, večeřet u stavidel.
Ještě
můžeme a trapní nebudem.
Ještě můžeme,
když se rozhodnem, ať
zkusí si
nám se vysmát.
Ještě můžeme
poslat rozum pryč.
Ještě může
nám úplně stačit míč, aby
všichni se
bezva bavili.
Ještě můžem
žít jako děti.
Ještě můžem
chtít spoustu krásných
dní
než skončí
poslední.
Ještě můžem
být všichni spolu.
Ještě můžem
mít všechny roupy svý,
než budem
dospělí.
He took his
vorpal sword in hand
Long time the manxome foe
he sought
so rested he by the Tumtum
tree,
And stood awhile in
thought.
And as in reffish
though he stood
The Jabberwocky with eyes
of flame,
Came whiffling thought the
tulgey wood,
And burbled as it came!
One, two and
through and through
And hast thou slain the
Jabberwocky?
Come to my arms, my
beamistr boy !
O brabjous day ! Calooh.
Callay !
He chorted in his joy.
It was brilling...
za Nequas Martin
Nequas: Martin
Krynický zpěv, ta horší
kytara
Víťa Línek zpěv, ta lepší
kytara
Martin Kropáček zpěv, klávesy
Martin Stašek baskytara
Zdeněk Dvořák zpěv, bicí
speciální
host: Peter Višňovský tamburíny
Na první straně
obalu je použita reprodukce
sousoší Nequas od
moduritové
sochařky Venduly Koubové.
Na konci kazety je
(původně omylem)
použit záznam z koncertu skupiny
Nequas z června 1994. (
nahráno z mixu
bez bicích)
Nequas děkuje: Kakaxovi za
v rámci
možností perfektní zvuk
Víťovi za to, že oželel sobotního
králíka Bugse
Sumovi za zapůjčení notebooku
Stášovi za obětavou improvizaci v kusech,
který neznal
Těšíňákovi za spolupráci
při tvorbě obalu
Nequas upozorňuje
zejména na tyto chyby
Vítám:
sólo kytary a kláves, kytara
sedmý takt
Soothe the restless baby:
příliš rychlé
vypnutí krabičky po prvním refrénu
Jsme tu nad
plán: Občas falešný dvojhlas,
přeslazený zpěv, chyby lepší kytary
No to snad ne:
Neznějící struna e na
úplným začátku
Opravdu by mě
zajímalo: sólový zpěv
Just jenom tak:
druhý a třetí spojovací
takt horší kytary mezi refrénem a
slokou
Ještě jsem:
celkově nepovedené
Už nejsem dospělej:
občasné přeskakování
hlasu, bicí v posledním refrénu
Už to mám: moc
pomalé tempo, příšerný
sólový zpěv (intonace i výraz),
rytmická chyba kytary na začátku
Píseň pro
reklamní pracovníky: občas
falešný dvojhlas
Nanananana:
falešný dvojhlas
Smekám:
málo kláves v mixu
Žereme větve z keře:
rytmické nepřesnosti,
baskytara
Koukám:
málo rapového textu v závěru
Ještě můžem
žít jako děti: sólový zpěv
Džábrhůd
Jabberwocky: vrchní hlas v
dvojhlasech v druhé polovině
Martin děkuje: Jakubovi za
pučení komba
Vendule, že mu naletěla
Tomášům
a Mikimu bývalým členům skupiny
sedmnáctému
patru za podporu a ochranné
pouzdro na master
Višňákovi
za rady týkající se zpěvu
Martin
spílá: Višňákovi za to, že
se
nezúčastnil nahrávání zpěvu
a tak nezabránil zmršení
některých věcí.
Stafylokokům za likvidaci
hlasového
fondu
Víťa děkuje:
'Děkuju.'
Kropi děkuje:
Adaptéru Kawai za bezchybnou
dodávku proudu během
nahrávání.
Martin {Antal}
Stašek děkuje: Krásným
očím {a nejen očím} Terezy Brodské.
Zdeněk děkuje:
Míšáčkovi za inspiraci.
Daliboru Jandovi, že mě
přivedl k bicím.
Modré, že
nepřišla.
Lence věnuje Soothe a
restless baby
Následující
písně získaly tyto ocenění
Opravdu by mě
zajímalo : Cena poroty
a Cena diváků na 1. festivalu simplexní
písně Horní ves 1994
Píseň pro
reklamní pracovníky : Cena
poroty a Cena diváků na 1. festivalu simplexní
písně Dolní ves 1993
Žereme větve z keře :
Čestné uznání
předsedy naší
nejdůležitější politické strany za
nejlepší transformační
píseň uvedenou poprvé v roce 1994
Nanananana : 1.
místo v soutěži o nejmnohoznačnější
a intelektuálně
nejnáročnější text Českého
svazu hudebních kritiků.
Nahráno ve
studiu Demos ve dnech 10.-12.12.
1994, mícháno tamtéž 13.12 1994,
2. a 4.1.1995
Extended Afrikan a
Amerikan transglobal
dance mix by Yamaha MT8X a
Máma.
Mícháno
15.2.1995 ve studiu rádia Drát
VŠK 17.11..
Zájemcům o
zkopírování bude pokud možno
ihned vyhověno po doručení prázdné
kazety (šedesátky), tří korun na
ofocení
obalu, případného
poštovného a nepovinného, ale
vítaného příspěvku na
natočení
(náklady téměř pět tisíc Kč) na adresu
Martin Krynický VŠK 17.11 Pátkova
3 A 1707
Praha 8 182 00
nebo Zdeněk
Dvořák VŠK Strahov 4-309
Praha 6 160 00
Upozornění
č.1:
V písničce Jsme
tu nad plán je použita
citace písně Out of time skupiny Rolling Stones. Jsem si
toho vědom a přiznávám
to. Před pěti lety, když jsem ji slyšel poprvé v
televizi, jsem si ji nedokázal
zapamatovat celou, nemohl jsem ji sehnat, a tak jsem si ji
doskládal. Jsem
s tím spokojen i teď a nepřipadá mně
nutné těch pár taktů měnit. Byl by
to větší podraz
než je to takhle.
Rozhodně ne
všechno je v textech míněno
vážně a rozhodně ne všechno je sranda. Nejsem
přesvědčen, že jsou bůhvíjak
kvalitní, ale stojím si za tím, že je
to pravda (aspoň pro mě) napsaná
tak, abych ji tam ještě dokázal najít.
Vím, že je tam spousta věcí nehodných
pravého rockera, ale to je způsobeno tím, že
já rocker nejsem. Navíc je
můj život také
tak trapně
konkrétní.
Martin
Upozornění
č.2:
Martin A.
Stašek nesouhlasí s otevřenou
propagací násilí v `Písni
pro reklamní pracovníky`.
Upozornění
č.3:
V "Písni pro
reklamní pracovníky" se
nejedná o otevřenou propagaci násilí,
ale o trochu popuštěnou uzdu básnické
představivosti. Představa, že by se aktéři našich
reklamních pohádek tvářili
normálně se mi strašně zamlouvá, ale
neznamená to, že budu běhat
po ulicích a fyzicky je napadat nebo k
takovémuto jednání někoho
vyzývat. Tato píseň totiž NENÍ VŮBEC
agresivní. (Navíc pokud ze sebe
dotyční zrovna nedělají
šašky jsou asi docela
normální.)
Víťa se Zdeňkem Vás zvou na vystoupení své nové skupiny.
Martin Vás zve na akce Děsíru (informace na nástěnce v ulici Ječná od dubna 1995) a hledá kytaristu a bubeníka, kteří nejsou přesvědčeni, že skoro všechno vymysleli Led Zeppelin a chtějí si zahrát jen tak.
NEQUAS KDE TĚ NEHASÍ
NQ je znak Q
DOLBY a NEQUAS laboratories
inc.