Nequasí Bacilky

1997

Pořadí	Jméno písně	Délka	Malá MP3	Velká MP3
1.	Jak jsem vás pohřbil	2:38
2.	Metro	2:47
3.	O vůli	2:35
4.	Rád (Pochod zodpovědných)	2:39
5.	Náhodná	3:38
6.	Pochod padlých milionářů	2:48
7.	Čuráci na čtyřech kolech	1:43
8.	Lítání	4:02
9.	Lovecká	3:08
10.	Rovnovážná	2:08
11.	Move me softly	2:53
12.	Electrical disturbances	3:47
13.	Já a malá hlava	4:09

doprovodný text bookletu

Nequasí Bacilky

Jak jsem vás pohřbil

Pohřbil jsem patro číslo sedmnáct,
každej to ví.
Nebyli svolní, nebyli, jak jsem si přál,
jsou hotoví, jo spolu jsme hotoví.

Jen měl jsem spíš říct:
“Jestli nám nebylo líp i přes pár chyb,
když byl ještě čas a měli jsme chuť.
Čím víc tím dál se ztrácíme, vy mně já vám
a já chtěl pro nás trochu srandy,
jenže bez vás všechno je k ničemu.”

Skončil jsem s lidma všichni křečkujou,
makaj a spí.
Neslyší moje hrozby moje brečení,
dál se koulí tak hloupě, dál se koulí.

Pohřbil jsem patro číslo sedmnáct.
Skončil jsem s lidma všíichni křečkujou.
Pohřbil jsem mámu, tátu, bráchy, vás.
Pohřbil jsem svět skoncuju s vesmírem,
když mě bude štvát.
Jen doufám, že pak u něj neskončím,
jako u vás jsem skončil a nechá mě řvát:

že měl jsem spíš říct:
“ Jestli nám nebylo líp i přes pár chyb,
když byl ještě čas a měli jsme chuť.
Čím víc tím dál se ztrácíme, vy mně já vám
a já chtěl pro nás trochu srandy,
jenže bez vás všechno je k ničemu,
zbytečně zpívám.
Jenže bez vás všechno je k ničemu,
já netvrdil, že stačím to sám.
Jenže bez vás všechno je k ničemu.”

Metro

Dejvická, Hradčanská, Malostranská, Můstek,
vyjíždím na nákupy , no a už mám vztek
ve dveřích uváznul jsem jako v pasti myš,
hlavně že máme všichni před atomkou skrýš.

Loudáš se a život dál Ti běží.
Koukáš, ty ksichty už znáš.

Muzeum, Jiřího, Flora, Želivského
lezu do vagónu v pořadí x-tého.
Všude tu posedává produktivní věk.
Jen žebrák na muzeu neví, co je spěch.

Loudáš se a život dál Ti běží.
Koukáš, ty ksichty už znáš.

Českomoravská, Palmovka, Invalidovna. Ach.
na rohu u koše jsem stoupnul do růže. Ach.
Byla tam pohozená nejmíň vod ledna. Ach.
Chtěla by za Sluncem jít stejně jako já.

Loudáš se a život dál Ti běží.
Koukáš, ty ksichty už znáš.

O vůli

Se narodím, starci děti,
snad každej ví, co mít je nejlepší.
Tak Céčka svý hřeju v pěsti
a mám mít víc, mít řetěz nejdelší.

Co z toho chtěl bych sám?
Ukaž nápad jen trošku můj.
Co z toho mám teď rád?
Nebo líp, z čeho bych nechtěl blít?

Jen vyhodím Janečky svý,
než se rozkoukám, jsem cvočky pobitý.
Se opírám o půllitry
a mám pít, víc tím se pochlapit.

Co z toho chtěl bych sám?
Ukaž nápad jen trošku můj.
Co z toho mám teď rád?
Nebo líp, z čeho bych nechtěl blít?

Tohle jsi vždycky chtěl.
Že bych už na to zapomněl?
Po tomhle´s toužil sám.
Se sklerózou se potýkám.
Co ses ho nascháněl.
Sotva bych na něj pomyslel.
Rozhoduješ se sám.

Co nakoupím z těch nutnejch věcí,
jen šetření bych se nenadál.
Všechno stojí spoustu peněz,
pracuju dál, dál, dál, dál.

Co z toho chtěl bych sám?
Ukaž nápad jen trošku můj.
Co z toho mám teď rád?
Nebo líp, z čeho bych nechtěl blít?

Tohle jsi vždycky chtěl.
Že bych už na to zapomněl?
Po tomhle´s toužil sám.
Se sklerózou se potýkám.
Co ses ho nascháněl.
Sotva bych na něj pomyslel.
Vždyť rozhoduješ se sám.

Co z toho chtěl bych sám?
Ukaž nápad jen trošku můj.
Co z toho mám teď rád?
Nebo líp, z čeho bych nechtěl blít?
Co z toho chtěl bych sám?
Ukaž nápad jen trošku můj.
Co z toho mám teď rád?

Rád (Pochod zodpovědných)

Jen dobudoval šéf dělnických mas,
z pod kníru přiletěl spásný hlas
co ví,
jak věci se vyrobí,
a nejlíp z nás
zařídí vzestup všech krás.

Dost špatný je svět, dost špatní jsme my.
Od chvíle, kdy národ porozumí,
co s tím,
a stane se protržním,
za pět let popelář
bude mít víc než dnes milionář.

Rád se připojím, když bude třeba.
Rád budu žrát šutry místo chleba.
Rád všechno zatím nechám spát,
jen když mi slíbíš malý hrad za let padesát.

Jen čarodejnice dohořely,
spasitelé další nám prozřeli
a ví,
že kdo v něho uvěří.
Život snů zlých
mu ustele na nebesích.

Rád se připojím, když tolik chcete.
Rád se zasloužím ať blbost kvete.
Rád udělám všechno, akorát
rozhodněte všechno, co může se stát, už nechci se bát.

Jak miminko v bavlnce,
Jak porucha na lince,
Jak maso ve mlýnku
se valí bál
a kdyby ses nepřidal,
tak zhebni sám
na choleru vyobcován.

Rád se připojím, když bude třeba.
Rád budu žrát šutry místo chleba.
Rád všechno zatím nechám spát,
jen když mi slíbíš malý hrad za let padesát.

Rád se připojím, když tolik chcete.
Rád se zasloužím ať blbost kvete.
Rád udělám všechno, akorát
rozhodněte všechno, co může se stát, už nechci se bát.

Jak ovečky na pastvě.....

Náhodná

Nanananana hod hod ná
Nanananana hod hod ná
Nanananana hod hod hod ná

Náhodná, náhodná,
Výhodná, příhodná,
Výchovná, výkonná,
Výmluvná, jen rovná.

Vaše slova jsou náhodná.
Vaše účast je náhodná.
Gustav Brousek je náhodná.
A Vendulka je moc hodná, vždyť ty to víš.

Výborně výhodná,
Nadměrně výkonná,
Výhoda výborná,
Vůbec ne náhodná.

Náhodná, náhodná, náhodná.

Je ráno pomalu metrem na fakultu jedu.
Potom zajdu na tělák jako každou středu
po večeři do rádia, na počítač, do zkušebny
v tom naproti mně jde Eda, že má chvilku do půl jedný.
Mercedes mu vypliv a schůzka je v čudu.
Zaskočíme do Hiltona zahnat nudu.

Náhodná, na stole kaviár a rum.
Náhodná, pak s fermetem zase rum.
Náhodná, opice veliká.

Když představil mně horních deset tisíc já byl slušně jetej.
Hledám cestu ze záchodu, schoval ji ňákej kretén.
Vidím rakev na chodbě, hned připadá mi skvělý,
vybafnout z ní na Edu, vždyť hledat by mě měli.
Usnul jsem, jak šutr, v tom vzduch se plní křikem.
Jak se budím, vstávám, zaskřípu při tom víkem.

Náhodná, moje snaha vylézt ven.
Náhodná, hrůza, která cloumá únoscem.
Náhodná, zas jedna oběť infarktu.

Jak únosce padnul na zem, Klaksón ke mně běží.
Jeho maska směje se, ochranka si mě měří.
Letadlo si ulevuje, každý obdivně vzdychá.
Na letišti televize s Klaksónem jsme jedna klika.
Kaviáry, becherovky, krásný holky, prostě jedu.
To nebylo to nejdivnější tuhle divnou středu.

Náhodná, má podoba s Korejsem.
Náhodná, Vůdcem sekty díky ní jsem.
Náhodná, hodná podoba náhodná.

V životě jsem neprožíval suprovější dobu.
Král byl chudák proti mně, nezažil nic než nudu.
Zlatá doba, všem bohům žel, v nenávratnu končí.
Na speciální slavnosti sekta se se mnou loučí.
Zmrtvýchvstalý Ježíš šel za tátou do nebe.
To je pro nás závazný, teď to čeká Tebe.

Zkoušel jsem to umluvit, že mi doma hledají
a dokud mě nenajdou, pokoje jim nedají.
Nic neztratí, když mě vrátí
do domečku, kde žil jsem vedle trati.
Budu tam v klidu, nikdo nikdy nedoví se,
že jsem byl u nich za Korejse.

Jejich tváře jsou však stále tvrdé jako ocel.
Začínám být nejistý, studeně jsem zpocen.
Jistota pro něj jen jedná prý být může.
Proměnit v mrtvou dotyčného muže.
Kdybych o to stál asi líp bych to nesl.
Ta blbá středa to způsobila.

Tak už to je jasný k raketě mě vedou,
všichni na mě čekají.
Mami já nechci, abych byl mrtvej.
Ke křeslu mě připoutávají.
Křičím, že nechci nikdo neslyší mě.
Já nechci.

Pochod padlých milionářů

Moc toho nemáš, čekal bych víc.
Šanci měl přece každej z nás.
Musel ses flákat z plných plic,
že nejsi milionář.

Marná sláva
už se to tak někdy stává.
Žádná práva
dokud nic nemáš
a pak hned umíráš.

Ta tvoje Mařka, teda nic moc.
víle se nepodobá.
Ty její míra, no a ten nos.
Podívej Schifferová.

Marná sláva
už se to tak někdy stává.
Žádná práva
dokud nic nemáš
a pak hned umíráš.

A přesto dál všichni věříme,
že umíme
a právě naše tvář
jejího úsměvu zář
zalije svět, který nám bude říkat pane.
Řekni, kde jsi vzal, že právě ty budeš ten jeden ze sta,
jehož drobky sbírat bude pro nás celej život cesta,
kterej může zabít, podvést, aby mohl, jak paša šťastně žít,
za svoje krvavý prachy.

Jen 3+1. V tom můžeš žít?
To jsi se docela splách.
Prázdniny tady? To je snad vtip.
To Viktor na Bahamách.

Marná sláva
už se to tak někdy stává.
Žádná práva
dokud nic nemáš
a pak hned umíráš.

Čuráci na čtyřech kolech

Den začíná, půl osmé pípají.
Kolony aut venku se rovnají.

Za čtyři sekundy dělá z nuly na sto.
Měsíc na minuty počítá.
Omezení před nulou být už by prasklo.
Další hodina je přejetá.
Čuráci na čtyřech kolech se sunou.

Různě velká, některá ojetá.
Různě staří, po jednom do auta.

Modrý z nebe rádi snesou dětem,
jen dobrou vodu maj na pití.
Hanka se od dětství prokašlává světem.
To všechno zavinili trabanti.
Tamti já ne.
Čuráci na čtyřech kolech se sunou.

Kolegové v práci už čekají.
Do volantu prsty mu ťukají.
Jeď debile dopředu nadává.
Zteč vyhraná, semafor zdolává.

Čuráci už se sunou.
Čuráci už se sunou.
Čuráci už se sunou.
Čuráci už se sunou.

Létání

Létáním chci navěky žít,
vznášet se výš až tam ke hvězdám.
Když přišlo svítání, já chtěl jsem ti říct,
že láska k nebesům znamená víc.

Tak neptej se proč, to jenom já dobře vím.
Že obloha je život a Země je jen stín.

Tvoje líbání si nenechám vzít,
tak pojď se mnou tam kde budeš jen snít.
Teď vnímáš stoupání s ptákem ocelovým
a touhu v tvých očích jednu velkou vidím.

Tak vidíš že já jsem neměl důvod ti lhát
a teď chceš i ty jen nebi svůj život dát.

Létáním chci navěky žít,
vznášet se výš až tam ke hvězdám.
Když přišlo svítání, já chtěl jsem ti říct,
že láska k nebesům znamená víc.

Tak neptej se proč, to jenom já dobře vím.
Že obloha je život a Země je jen stín.

Lovecká

Miniloveček zkoumá masu lidí,
slídí, všechno oči vidí.
Není si ještě jistá, co vlastně hledá,
hloubá, pokoj si nedá.
Pak postupně zjistí, že stůj co stůj
ten musí, ten musí, ten musí můj.
Přibyde zas jeden ulovený.

Miniloveček zkoumá, co oběť dělá,
hlídá, aby nezmizela.
Miloveček tká si sítě pastí,
hloubí díru na vrch dá chrastí.
I v nejhorších chvílích ví, že stůj co stůj
ten musí, ten musí, ten musí být můj.
Pak bojuje s vervou, jak jen lvice vědí.
Oběť už zmítá se, vzdává se a v kleci sedí.

A tím šťastným stal jsem se já.
A tím šťastným stal jsem se já.
A tím šťastným stal jsem se já.

Miloveček bývá, kde úlovek dlí,
dává dary i pohodlí.
Opečovává a rány hojí,
zpívá. Když si to všechno spojí,
on po všech těch chvílích jasno v hlavě má,
ta musí, ta musí, ta musí být má.
Do Koubílka těžce zamilovaný
nechce už svobodu touží být ulovený.

A tím šťastným stal jsem se já.
A tím šťastným stal jsem se já.
A tím šťastným stal jsem se já.
A tím šťastným stal jsem se já.
A tím šťastným stal jsem se já.

Rovnovážná

Veřejně o nás se tvrdí,
jak fantastickej jsme pár.
Oba dva zůstali hrdí.
Vendulko já Tě mám rád.
Ale vždyť já Tebe taky Martínku.

Ona má furt dost svých lidí.
S klukama táhnu to dál.
Ve středu půjdeme plavat.
V neděli s Tebou bych spal.
Ale budeme vstávat brzo.

Pak malý človíček běží, aby u Tebe
co nejdřív s teple se hřál.
Na dveřích papírek svítí Jsem v kině. zajdi.
Vítá mě zamčený sál.
Času se Ti nedostává,
celičká divíš se já?
No, a pak Ti mám dávat
No, a pak Ti mám dávat
No, a pak Ti mám dávat, co nemůžu mít sám.

Na koncert půjdeme spolu,
docela slibně to zní.
Už zdálky slyšet je Blána.
Nadšeně pozdravit smím.
Ale když Ty ji nemáš rád.

Dneska se tvářím dost chcíple.
Všechno je unavený.
Tvá pomoc přichází rychle.
Nehraj, že je to tak zlý.
Nesmíš si namlouvat, že jsi nemocnej.

Pak malý človíček běží, aby u Tebe
co nejdřív s teple se hřál.
Na dveřích papírek svítí jsem v kině. zajdi.
Vítá mě zamčený sál.
Času se Ti nedostává,
celičká divíš se já?
No, a pak Ti mám dávat
No, a pak Ti mám dávat
No, a pak Ti mám dávat, co nemůžu mít sám.

Move me softly

Move me softly through the days
smile on every minute.
Pandule, je suis hereux
je veux te dire que je t'aime

Nanananan

Raskvitali cvety zdes
dlja devusek i zenscin
Z týchto dni su najkrajši
len s tebou chcem sa dnes hrat

Tak pojď, chci jít teď peklem
o nebi nechte si zdát
Hoďte si kamenem, vy co jste bez viny
Potom vám za pravdu dám.

Draw a round square near that mine
pray for holy nothing
Úloha je svízelná
Preč teraz utěkám.

Tak pojď, chci jít teď peklem
o nebi nechte si zdát
Hoďte si kamenem, vy co jste bez viny
Potom vám za pravdu dám.
Potom vám za pravdu dám.