Transdisciplinární Holoquas

Transdisciplinární Holoquas - Zmršené konce

(1995)

Pořadí	Jméno písně	Délka	Malá MP3	Velká MP3
1.	Každej z nás jde zvlášť	2:45
2.	Minuta ticha	1:00
3.	Bubliny v hlavě	3:59
4.	Ještě, ještě, ješť	1:55
5.	New rock generation	3:11
6.	A čas se fláká	3:08
7.	Vočink	2:45
8.	Konečně slovo	3:36
9.	Vypocená	3:54
10.	Láska, ale dnes	0:42
11.	Hyperoborová extrapolace	3:13
12.	Copak? Copak?	2:00
13.	Nejde utýct	4:45
14.	Nechci umřít	3:58

doprovodný text na bookletu

Transdisciplinární Holoquas - Zmršené konce (1995)

Každej z nás jde zvlášť

Každej z nás jde zvlášť.
Už jsme všichni svými pány,
každej z nás jde zvlášť.
Nebyla v tom zášť.
Každej chtěl bejt trochu větší,
ušetřit si tu spoustu řečí,
každej z nás jde zvlášť.

Možná jinej svět
umožní nám v titulkách být až skoro poslední.
a že budem chtít
slyšet vy, když může znít zas Pánbů z nebe slít.

Každej z nás jde zvlášť.
Ani já v tom nejsem svatej,
každej z nás jde zvlášť.
Jen nic nejde snáž,
výsledky jsou skoro menší,
led pod náma je stále tenčí,
každej z nás jde zvlášť.

Možná jinej svět
umožní nám v titulkách být až skoro poslední.
a že budem chtít
slyšet vy, když může znít zas Pánbů z nebe slít.
Slyšet vy, když může znít zas Pánbů z nebe slít.

Minuta ticha za moji generaci a naději, Nequas a naše děti.

Bubliny v hlavě

Sám, teda skoro jenom bez tebe
se rozpadám, nic nedělám, nic neřeším,
moc nevidím, moc neslyším,
vlastně bubliny v hlavě mý
křičí: "Jak to může udělat,
když ví, že tolik potřeboval jsem od Tebe chvíli vydržet?"
"Jak báječný to mohlo být a Ty to zničíš!"

Dobře, chápu důvod to udělat.
Dobře, beru právo to udělat.
Těžce vím, že nejde o zradu a jenom to tak cítím.

Dál mořím svý zbytky vědomí.
Proč jsme tak pitomí?
I když jsem uviděl, všechno slyšel a ucítil,
pořád chtěl bych to obrátit,
ztracený neztratit.
Cítím včera ještě ráj, dnes černá poušť,
zabíjí na pohled.
Tím smutnější, čím krásnější se to včera zdálo.

Dobře, chápu důvod to udělat.
Dobře, beru právo to udělat.
Těžce vím, že nejde o zradu a jenom to tak cítím.

Včera bych ušel cokoliv, dneska bych chcípnul na místě.
Naděje ještě blikala a Ty ji zhasíš.

Dobře, chápu důvod to udělat.
Dobře, beru právo to udělat.
Těžce vím, že nejde o zradu a jenom to tak cítím.

Ještě, ještě, ješť

Ještě že Tě tady mám,
u Tebe se vyplakám,
že zas je to jinak než jsem chtěl.
Dík, už jsem skoro zapomněl a brečím:
"Ještě zkusíme to, když
něco vymyslím nebo vymyslíš.
Jednou, kdo ví,
třeba se to obrátí
a ten čas se neztratí."

Ještě snídám pomalu
a neprodávám kytaru.
Ještě ráno nemám splín,
předtím v noci dobře spím.
Občas mě něco napadne:
"Ten drak je dobrej, nebo ne?"
Ještě zůstalo dost míst,
kam stojí za to vlízt.

Ještě můžu jíst a pít,
sněd bych víc mít za co nakoupit.
Ještě nejsme ztracený.
Svý dluhy mám splacený.
Ještě děti dětma jsou,
zas to s tou střechou odnesou.
Ještě si blbnem společně
a finišujem konečně.

Ještě, ještě, ješť.
Ještě, ještě, ješť.
Ještě si to nandáme.

New rock generation

Už všem je nám přes třicet, chtěli by jsme se konečně prosadit.
Přesvědčivě, invenčně aktuální crossoverové principy uplatnit.
Zaznamenáníhodný posun, tvorba hýří daleko pestřejšími barvami.
"Ňáký starci tam hráli, hráli něco jako Rejč."

Korál, Kohrál, New rock generation.
Korál, Kohrál, skoro jsem vyhrál New rock generation.

Zvukově podnětný dostatečně soudržný celek.
Perfektně zvládnutý nátěr.
Zvukově daleko syrovější čísla.
Kompozičně i hráčsky mimořádně zvládnutý bigbít.

Skladby plné nekřečovitě vyjadřovaných emocí.
Dláždí cestu opravdu vlastnímu hudebnímu názoru.
Naštvaným a kupodivu absolutně přirozeným zpěvem.
"Ňáký starci tam hráli, hráli něco jako Ret hot.

Korál, Kohrál, New rock generation.
Korál, Kohrál, skoro jsem vyhrál New rock generation.

Tydlety vychytávky nikdy nevydejchám, na těch vždycky ulítnu.
Hypnotický puls bicích.
Velice pozoruhodná hudba, plná rozličných nálad, s pozoruhodnou, abstraktní poetikou textů.
Tajúplná magičnost.

Korál, Kohrál, New rock generation.
Korál, Kohrál, skoro jsem vyhrál New rock generation.

A čas se fláká

Už je to tak strašně dlouho,
už jsou to roky,
už jsem měl zapomenout jenže,
pořád nás vidím někde.

Víš, třeba jak
tehdy's mně zamávala.
Víš, jak jsem běžel
na vlak, ne k tobě a pak...

Rozpad se nejeden stát.
Celej náš gympl je pryč.
Jen ta věc s Tebou
na ní se čas nějak fláká.

Už je to skoro dobrý.
Zas můžu se smát.
Už je to k nepoznání,
jen když nevím, co mohli jsme prožít.

Víš, pořád
vzpomenout divně bolí.
Víš, pořád ještě
nejsi stejná, jak ty jiný.

Rozpad se nejeden stát.
Celej náš gympl je pryč.
Jen ta věc s Tebou
na ní se čas nějak fláká.

Vočink

Ema má mísu a máma má maso.
Každej si něco přivlastňuje, pak je plný asso toho,
co tamten vlastnil a tahleta musela mít.

Tenhleten se vyšvyhnul, když pořídil si ledovec.
Tamhleten se nadýmá, když slon mu říhá.
Všichni prasknou, všichni splasknou až uvidí to, co mám já.

Hmmmm, totiž mám, Co čumíš?
Mám. No nečum.
Mám vočink.

Dříve než začne den,
ještě než stihnu vstát, před tím
Jó vočink pohledem pohladím.

Ještě než půjdu spát,
dřív než se uložím, před tím
Jó vočink pohledem pohladím.
Jó vočink pohledem pohladím.
Jó vočink pohledem pohladím.

Jak stárne je ho víc.
Je silnější než král.
Nádherný rub i líc.
S ním vždycky mohu dál, jen s tím
že vočink pohledem pohladím.

Zabrání stárnutí.
Zajistí zhubnutí, jen tím
že vočink pohledem pohladím.
Jó vočink pohledem pohladím.
Jó vočink pohledem pohladím.

Jsem tak hájbl, jeno když ho mám.
Celej lájbl, jenom když ho mám.
Bezva ájbl, jenom když ho mám.
Mám, jó vočink mám,
jó vočink mám, jó vočink mám.
Dříve než začne den,
ještě než stihnu vstát, před tím
Jó vočink pohledem pohladím.

Ještě než půjdu spát,
dřív než se uložím, před tím
Jó vočink pohledem pohladím.
Jó vočink pohledem pohladím.
Jó vočink pohledem pohladím.

Jó to byla mela, jó to byl nářez,
uviděli popraskali, teď krvavej je každej pařez.
Jak takovým nepořádkem putovat dál s vočinkem mám?

Ukážu-li ho v televizi nezůstane jediný
podnikatel, slušný člověk, já nezůstanu bez viny.
Radši už ho neukážu, nikdo už ho neuvidí.

Konečně slovo

Tak už jsem tolikrát všechno zamít,
zpochybnil, vysmál se tomu,
obrátil to naruby, zesporoval,
odhalil všechny slabiny,
objevil fígle a pasti,
hodiny přemýšlel, abych zas nenaletěl.
Už jsem tak dokonale vyčistil
hlavu od všech nesmyslů,
že bych chtěl zas něčemu věřit.

Už jsem tolikrát přemáhal bolest,
nehnul ani brvou a zadržoval slzy,
všechno viděl s nadhledem,
zapnul pěsti a vypjal hrudník,
všechno jsem zvládal, už jsem byl hrdina a chlap,
tvrdší než skála a necitelnější než Klaus.
Už jsem toho tolik vydržel,
že bych se chtěl schoulit do klubíčka
a ucítit ruku ve vlasech.

Už jsem zkusil krást,
donutil učitelku k pláči,
dostal ty hajzly na kolena,
udržel si místo k sezení,
zpoza rohu sledoval, jak si rozbíjejí dršky
a otrávil ovzduší trochou chytrých slov.
Už jsem se tak dokonale přesvědčil,
že já za nic nemůžu,
že bych chtěl být aspoň chvíli hodnej.

Vypocená

O čem bych měl psát, abych to nezkazil,
abych oslnil, nenarazil,
všem se zalíbil, nikomu nepolíbil
a abych to psal pořád já?

Bude napořád, to co tady teďka řeknu.
Nic už nezkalí úspěch, co na mě trefí.
Navždy vydrží v dějinách, když něco zkazím.
Už to nesrovnám, když ihned nepromluvím.

Ruším zkoušení.
Ruším všechna měření.
Ruším prostor dalším úvahám.
Já vím, to bych všechno měl,
jen jsem radši zapomněl,
tak to aspoň nějak udělám.

Stejně to nikdy není dobrý.
Už vím pět vylepšení.
Teď jsem se sám sobě líbil.
Čekám ocenění.

Ruším zkoušení.
Ruším všechna měření.
Ruším prostor dalším úvahám.
Já vím, to bych všechno měl,
jen jsem radši zapomněl,
tak to aspoň nějak udělám.

Tak jsem to napsal,
věc pokazil.
Neoslnil.
Krutě narazil.
Všem se nelíbím.
Všem myšlenky nesdělím,
ale hlavně, že to mám.

Láska, ale dnes

Vaše láska je L,
za který se píše Á,
pak přichází S,
než objeví se K.
Umístíš A na konec řady
a celá naše slavná láska je tady.

Transoborová extrapolace

Copak náš Vilík bude dělat dál?
Nejlíp když gympl by vystudoval.
Pořád jen dře se, kdy naposledy si hrál?
Vydržel doteď, tak vydrží dál.