NEQUAS - diskografie

NEQUAS - ÁM

 

vyšlo v lednu 1995
nahráno v sestavě:
Martin Krynický - horší kytara, zpěv
Viťa Línek - lepší kytara, zpěv
Martin Kropáček - klávesy, zpěv
Martin Stašek - baskytara, zpěv
Zdeněk Dvořák - bicí, zpěv
speciální host: Petr Višňovský - tamburína
 
 
 
 

Naše první a posluchačsky nejúspěšnější (alespoň, co se počtu zkopírovaných kazet týče) demokazeta. Natáčeli jsme v době, kdy už kapela v podstatě neexistovala. Na výsledku se hodně podepsal obrovský spěch (Stašík nahrával dvě písničky na třetí poslech). Bezprostředně po nahrávání jsme byli se zvukem spokojeni, dnes ho pavažujeme (spolu se zpěvem) za snad největší nedostatek, protože celá nahrávka působí ospale a unaveně.
Vítámje taková sranda na začátek postavená na Víťvě melodii (Víťa se nikdy nesmířil s jejím textem, který prý ničil jeho image řádného rockera). Dlouho jsem ji hráli na koncertech jako první.
Soothe the restless baby - byla hodně populární u čtyřkoubíla
Jsme tu nad plán je úplně první "vlastní" písnička, kterou Nequas hrál. Vznikla tím, že jsem v jednom americkém filmu o Vietnamu slyšel Out of Time  a protože jsem si ji nezapamatoval celou musel jsem si ji doskládat. Jinak jeden z největších hitů.
No to snad ne - Na konci se Kropi poprvé projevil jako výrobce zajímavých zvuků.
Opravdu by mě zajímalo - myšleno vážně, ale opravdu nepovedený zpěv tomu hodně škodí
Just jenom tak - hodně povedená písnička
Ještě jsem - nacvičovali jsme ji na poslední chvíli, navíc bez Viťi a Staška, rozhodně by potřebovala zcela předělat
Už nejsem dospělej - jedna z vypalovaček, past na bubeníky
Extended Afrikan Transglobal dance mix - je taková blbost, kde jsou smíchané kousky zpomalených stop, nedá se to normálně poslouchat, proto není stažitelná lepší MP3
Už to mám - pomalá, trojhlasá písnička s často kritizovaným textem, prý se opravdu líbila i Staškovi
Píseň pro reklamní pracovníky - Stašík byl pyšný na svoji basu v předehře, ale nikdy nesouhlasil s textem. Je o tom, co mě napadá, když vidím v televizi nepřirozeně roztlemené ksichtíky reklamních herců.
Nanananana - opět písnička vznikla tím, že jsem něco přidal k Viťově rifu, text jsem napsal já, chlubíval se s ním Víťa
Smekám - ta se povedla ve studiu, je to oplodňovák
Žereme větve z keře - jendoduchá, ale učinná, v kontextu naší tvorby velký hit
Koukám - Chvíli mi trvalo než jsem se smířil s kouskem textu, který si Zdeněk připsal na konci. Když jsme ji smíchali prohlásil Kakaxa (majitel studia), že tohle by se mohlo hrát v rádiu.
Ještě můžem žít jako děti - kluci to nechtěli moc hrát, protože to není bigbít, zkoušlei jsme ho z ní udělat, ale moc se to nepovedlo, ještě to zkusím jednou. Jinak ta melodie je myslím z mých nejlepších.
Džábrhůd Jabberwocky - mezi členy kupiny jedna z nejpopulárnějších, bohužel se nedá skoro nikde hrát, protože posluchač nemá šanci se vzpamatovat z neustálých změn rytmu.
Extended Amerikan Transglobal dance mix - viz Extended Afrikan ...

Transdisciplinární Holoquas - Zmršené konce


vyšlo v listopadu 1995
nahráno v sestavě:
Martin Krynický - kytara, zpěv
Jakub Říčan - kytara, zpěv
Jan Šrámek - baskytara, zpěv
Petr Višňovský - bicí, zpěv
speciální host: Viťa Línek
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Zmršené konce nejsou v podstatě řádným demáčem Nequasu, protože z jádra, které se nemění, jsem tam pouze já, ani Kropi ani Zdeněk na kazetě nehrajou. Navíc pouze pět písniček hraje kapela (poprvé s Bérou).Na druhou stranu všech pět jsme s klukama vybrali na best of a všech pět hrajeme. Těch pět písniček zní daleko moderněji než předchozí Nequas, z velké míry je to zásluha Jakuba, asi nejpřemýšlivějšího kytaristy s kterým jsem kdy hrál. Zbytek jsem nahrál sám s malou Víťovou pomocí.
Není rozhodně tak populární jako -AM, já osobně ho považuju za své nejlepší (v "uměleckém" slova smyslu)
Každej z nás jde zvlášť - je cover McCartneyho Tug of war, dnes už docela zapomenuté písničky z roku 1982
Bubliny v hlavě - původne to mělo být trochu jako Oasis, ale sončilo to jako folk metal, nikdy se mi nepodařilo z mojí Galaxisky dostat takovej zvuk jako tady
Ještě, ještě, ješť - hodně stará melodie ještě z gymplu
New rock generation - je to parodie na soutěž New rock generation, jako text jsou použity citace některých perel z recenzí v časopisu Rock&Pop,
A čas se fláká - bez komentáře
Vočink - slova vočink a hájbl vznikla ze svahilštiny, kterou jsem písničku zpíval před dokončením textu
Konečně slovo - jediná moje písnička, která se nerýmuje, její text považuji za nejtvrdší z textů, které jsem slyšel nebo četl, je sice trochu pompézní
Vypocená - hodně stará melodie, na kterou jsem jako na jedinou napsal dva texty (a ten první zahodil), náš největší pokládák, jinak Béru jsem donutil na konci řvát já, dokonce jsme kvůli tomu museli při nahrávání nahrávku zrychlit, aby to na něj bylo moc vysoko
Láska, ale dnes - prej to zní jako Nohavica
Hyperoborová extrapolace - neopunk v našem podání s velice důležitým textem
Copak, copak - Béra spočítal, že je v té písničce nějakej úplně pochybnej rytmus, což já samozřejmě zjistit nemůžu
Nejde utýct - jedna z mála písniček, které dopadly tak jak jsem chtěl,
Nechci umřít - někomu vadí ten rachot, ale bez něj to není ono, vlastně by se ta písnička neměla pouštět bez Nejde utýct
 

Nequasí Bacilky


vyšlo v červenci 1997
nahráno v sestavě:
Martin Krynický - kytara, zpěv
Luboš Machek - kytara, zpěv
Martin Kropáček - klávesy samohrajky, zpěv
Jan Šrámek - baskytara, zpěv
Zdeněk Dvořák - bicí, zpěv
 
 
 
 

Bacilky jsou výsledkem naší existence na jaře 1997 před o po odjezdu Béry do Holandska, možná nejlépe natočené, přesto tomu něco chybí do atmosféry, kterou má -AM
Jak jsem Vás pohřbil - dvojhlas udělaný trochu jinak než je zvykem,
Metro - klasický, rychlý,český bigbít
O vůli - naše Nirvana
Rád - prej by to mohla být krásná písnička, ale kazí ji text (není příliš veselý)
Náhodná - vznikla náhodně ve zkušebně, má nejdelší text ze všech
Pochod padlých milionářů - vyloženě se ve studiu nepovedla, ve zkušebně je to nářez jak svině, kdybych si měl vybrat, co by si měli lidi vzít z našich písniček, tak jsou to děti a prostředek tohodle
Čuráci na čtyřech kolech - ta písnička je asi trochu sprostá, ale pořád míň než Ti, o kterých je
Létání - Zdeněk tvrdí, že se mu nelíbí, ale já si myslím, že je to jeho nejlepší věc
Lovecká - Koubílek tvrdí, že to není pravda, ale já si myslím, že to pravda je, povedla se nečekaně
Rovnovážná - ta se nepovedla, na koncertech je lepší, opět normální bigbít
Move me softly - snažili jsme se s Bérou, aby to nebylo tak sentimentální
Electrical disturbances - text a akordy jsou z nějaké učebnice angličtiny, hrajem to jako poslední, protože pak už je jedno, že jsme úplně vyřvaní, jinak zpívají postupně všichni členové
Já a malá hlava - moje nejoblíbenější z celé desky, hlavně ten instrumentální konec (tam se Luboš opravdu vyznamenat, nikdy to nezahrál líp než ve studiu), pokus o netradiční milostnou píseň, o kterém jsem přesvědčen, že povedl
 
 

Not the worst of Nequas (radio edition)

Výběr jsme vytvořili, když jsme se rozhodli, že se budeme snažit trochu prorazit. Jsou v něm písničky vhodné spíše k poslouchání než k tanci, všeobecně přijatelné.
 

Not the worst of Nequas (club edition)

Výběr jsme vytvořili, když jsme se rozhodli, že se budeme snažit trochu prorazit. Jsou v něm energičtější písničky vhodné (z našeho pohledu) k prezentaci do klubů.